Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
1
Omezení provozu SO 30.10., NE 31.10., PON 1.11.
2
Mobilní očkování bez registrace
Průjezdnost ulic 2. - 3.11.
3
Průjezdnost ulic 2. - 3.11.
4
Průjezdnost ulic 4. - 5. 11.
5
Průjezdnost ulic 4. - 5. 11.
6
Průjezdnost ulic SO 6. - PON 8. 11.
7
Průjezdnost ulic SO 6. - PON 8. 11.
8
Ordinace MUDr. Pučalíka od 8.11.
Průjezdnost ulic SO 6. - PON 8. 11.
9 10 11 12 13 14
15
Průjezdnost ulic 15. - 16.11.
16
Průjezdnost ulic 15. - 16.11.
17
Průjezdnost od středy 17.11. do pátku 19.11.
18
Průjezdnost od středy 17.11. do pátku 19.11.
19
Průjezdnost od středy 17.11. do pátku 19.11.
20 21
22 23
Průjezdnost od úterý 23.11. do pátku 26.11.
24
Mobilní očkování bez registrace
Průjezdnost od úterý 23.11. do pátku 26.11.
25
Průjezdnost od úterý 23.11. do pátku 26.11.
26
Pošta Pohled - dočasná změna hodin pro veřejnost
Průjezdnost od úterý 23.11. do pátku 26.11.
27 28
29 30
Průjezdnost od úterý 30.11. do středy 1.12.
1
Pošta Pohled - dočasná změna hodin pro veřejnost
Průjezdnost od úterý 30.11. do středy 1.12.
2 3 4 5

Vyhledat v textu

Drobečková navigace

Úvod > Obec > Památky obce > Svatá Anna - poutní areál > Zázraky u Svaté Anny

Zázraky u Svaté Anny

 Zaznamenávání zázraků, které se na poutním místě Svaté Anny u Pohledu udály, bylo životním posláním poustevníka, mnicha Františka Augustina Hertwiga, který  v poustevně u sv. Anny žil. V letech 1752 až 1756 jich zaznamenal 15, do roku 1773 vzrostl počet na 28.

 Zázračná uzdravení, která se udála u studánky u Svaté Anny u Pohledu, jsou popisována v mnoha historických zdrojích. V kronice obce Pohled některé z nich zachytil kronikář pan František Hladík.

 Zázračné zachránění Jakuba Čermáka

Písař Jakub Čermák, pozdější hospodářský správce pohledského kláštera, se kolem roku 1730 vydal do Mnišského lesa na lov vlka. Při jeho pronásledování zapadl do bahna, z kterého se nemohl přes několikahodinové namáhání vyprostit. Ve smrtelných úzkostech počal se modliti. A tu jak se modlil, uslyšel z podzemí zvuk varhan, jakýsi chorál, neznámý mu zpěv a několikráte prý zaslechl "světice, matko Anno". I jal se vzývati o pomoc svatou Annu a slíbil, bude-li zachráněn, že na místě, kde se z bahna vyprostí, postaví k uctění světice kapličku. Nabyv nové síly a zmužilosti z nebezpečného místa se vymanil. Svůj slib splnil. Při kopání základu kapličky byl zjištěn pramen, z kterého tekla voda do studánky. Kaplan Alain Kolder, kterému písař o své záchraně vyprávěl, dal na vnitřní stěnu kapličky německobrodským malířem Jakubem Pišlem namalovati obraz světice. O zázračném zachránění Čermáka se v okolí mnoho mluvilo a zvědaví lidé přicházeli si prohlédnout bažinu a kapličku. Pobožní se v kapličce modlili, obdivovali obraz světice, pili i vodu ze studánky. A mnohým se zdálo, že má jakousi jinou chuť než vody ve studnách v obci.

 Uzdravení ženy dřevaře Tondla

Na samotě za lesem bydlel dřevař Tondl se svou ženou. Tondlová byla skoro poloslepá, oči zarudlé, někdy až krvavé. Byla velice pobožná a trápilo ji, že nemůže chodit do kostela. Jednou přišel Tondl z práce a vyprávěl ženě, ž se zastavil v kapličce a řekl jí: "Odpoledne tě tam zavedu, pomodlíš se tam, u studánky si odpočineš a až půjdu z práce, dovedu tě zase domů." Zavedl ženu do kapličky, a aby trochu na obraz viděla, namočil šátek do vody ve studánce a otřel ženě oči. Tondlová se modlila a z dlouhé chvíle obývala oči vodou ze studánky. Když šli pak k večeru domů, zdálo se jí, že trochu lépe vidí. Po několik dní to opakovali. Do 14 dnů prý se Tondlové zrak tak zlepšil, že mohla sama ke kapličce chodit a do měsíce prý byla úplně zdravá. O zázračném uzdravení Tondlové se mnoho mluvilo.

 Uzdravení Anny Karlíkové, nar. 12.3.1871 v Sedletíně č.p. 30

Když této bylo devět roků, zmrzl v Sedletíně hajný Doležal (31.1.1881). Ulekána a ustrašená z podívané na něho šla spát. V noci dostala záchvat, takže ji museli držeti na posteli. Po záchvatech zůstávala bez sebe ve mdlobách, takže rodiče mysleli, že je mrtvá a již ji zvonili hodinku. Pak dlouho ležela. Když se trochu zotavila, měla následek z těchto záchvatů, nohy jí nerostly a zůstal tak, jak byly v devíti letech, kost a kůže a ještě skrčené, třebaže ostatní části těla rostly. Rovněž nemohla vůbec mluvit. V 16 letech jí zemřela matka Barbora Karlíková (20.5.1887). Domácí se domnívali, že pohled na mrtvou matku ji uzdraví, ale nikoliv. Vydávala jen skřeky. Nemohla vůbec chodit, jen ji nosili. V červenci před svatou Annou, téhož roku kdy zemřela matka, ukázala se jí její maminka po tři noci a říkala jí, aby ji odvezli ke Svaté Anně do Pohledu, a tam že se uzdraví. Maminka jí to vyprosila, aby nezůstala na obtíž obci, jak tvrdí všichni ze Sedletína. Anička o tom zjevení napsala celkem třikrát, po každé noci.

Přišel svátek svaté Anny, začalo pršet a otec nechtěl ani jeti, měl koně i vůz vypůjčené. Anička plakala a prosila rukama, aby jeli. Otec, ač nerad, vydal se na cestu. Jela s ní starší sestřenice Kateřina. Ta ji nosila na zádech, přinesla ji ke studánce. Dala jí napíti vody ze studánky, téže vodou ji také umyla a posadila ji vedle studánky na trávník. Anička po chvíli zvolala: "Kačenko, pomoz mi, já vstanu!" Dvě děvčata jí pomohla a tak mohla s jejich pomocí jíti. Celý Pohled šel za ní s úžasem. Z pouti se vrátili dlouho v noci, protože všichni ji zdravili a chtěli ji vidět a s ní mluvit. Vrátila se domů. Zpočátku museli ji ještě vodit, pak chodila s holí, ale časem jí nohy zesílily, neb před tím byly jak devítileté, jen kost a kůže, že byla normální zdravá žena. Mohla dokonce sloužiti ve Frýdnavě u Golčova Jeníkova. Mluvila však hned správně a zřetelně.

Otec špatně hospodařil a hospodářství přešlo k Žaloudkům. Anička, tři sestry a otec se odstěhovali do Ameriky. Jen jedna sestra Kateřina zůstala v Sedletíně provdána za Pavlase. Anička se v Americe vdala a měla tři děti, dvě děvčata a hocha. Sedletín je malá obec v okrese Havlíčkův Brod, mezi Kamenem a Chotěboří. (Opis záznamu zázraku, vloženého do farní kroniky, rukopis datován 17.11.1906.)

 Uzdravení Marie Fuxové z Čachotína

Článek o zázraku byl otištěn v časopisu Květy Mariánské, L.P. 1888, roč. V, na straně 192:

Marie Fuxová, 12 letá dcera Josefa Fuxa, čtvrtníka v Čachotíně č. 25 u Chotěboře, rozstonala se dne 17. února t.r. na neobyčejnou křečovitou nemoc, byvši třetí den zaopatřena svátostmi umírajících, ztratila řeč, sluch a posléze i chůzi. Smutné bylo podívání na po zemi se plazícího mrzáka. Dne sv. Anny jest v celé kolatuře čachotínské jako den zasvěcený od času nepamětných, každého roku vede se procesí  ke službám Božím na poutní a posvátné místo sv. Anny u Pohledu. Tohoto procesí chtěla se zúčastnit i nešťastná dívka a jelikož jen po kolenou chodila, nemohla pěšky se na cestu tři hodiny trvající vydati. Proto vzal ji s sebou do povozu pan starosta čachotínský a když ji na místě vydal matce, šla s ní k zázračné studánce, by jí tam nohy umyla. Ale jaký div! Po malé chvíli začala dívka vstávati a slyšela vše, co mimostojící mluvili. Vše pozorovali lidé věrohodní a mohou to dosvědčiti. Druhý den přišla do školy a běhá od té doby, kam je zapotřebí. Jest to již druhý případ. Roku loňského u téže studánky uzdravena byla dívka z blízké obce Sedletína, kteráž touže nemocí stižena byla.

 Uzdravení Ludmily Kolářové z Ostružna

Popsal kronikář František Hladík v knize Svatá Anna u Pohledu:

V neděli dne 28.9.1986 při mé cestě v Dolní Krupé vyprávěl mi můj známý, kronikář obce Ostružna František Kolář, příběh své dcerky Ludmily. Ludmila Kolářová z Ostružna č. 3 (okres Havlíčkův Brod), nar. roku 1954. V roce 1962, když jí bylo osm let, opařila se, když na sebe strhla z plotny vařící a mastnou slepičí polévku. Opařila se na těle i na levé části obličeje. Otec ji ihned odvezl do nemocnice v Havlíčkově Brodě na chirurgické oddělení, kde ji ošetřil a léčil tehdejší primář MUDr. Brázda. Doma ji pak ošetřovali předepsanými léky a každých 14 dní s ní otec jezdil do nemocnice na kontrolu k panu primáři. Když byla z nejhoršího venku a nehrozila již žádná další komplikace, prohlásil pan primář, aby s ní přišli ukázat se tak za půl roku, kdy se dohodnou na termínu a provedení plastické operace, jinak následky opaření - jizvy na obličeji - se nedají odstranit. S tímto se vrátili domů.

Maminka malé Lidušky se rozhodla zkusit děvčátko léčit vodou ze studánky od sv. Anny u Pohledu. Pravidelně každý týden jezdili pro vodu ke sv. Anně. Maminka své dcerce několikráte za den dávala na opařená místa obklady namočené ve svatoanenské vodě. Po několika týdnech začala tato léčebná metoda viditelně působit a opařená a zjizvená místa se začala pomalu hojit. Toto léčení svatoanenskou vodou trvalo snad dva až tři měsíce. Když pak otec jel s děvčátkem na kontrolu do brodské nemocnice, byl pan docent Brázda překvapen, jak malá pacientka má jizvy zcela vyhojené, tak by to ani nejlepší plastická operace nedokázala. Když se pak dozvěděl, že léčivem byla svatoanenská voda, prohlásil: "Zde se stal opravdu zázrak!".

Ludmila Kovářová se provdala a jmenuje se nyní Provazníková, bydlí s manželem v osadě Lysá č.p. 10 patřící pod obec Dolní Krupá. Mají tři děti a celý příběh jsem slyšel asi po 14 dnech vyprávět od její tchýně, paní Provazníkové. Na památku jí zůstala pod vlasy malá, asi 2 cm jizva.

 

Zdroj: Kronika obce Pohled; Fr. Hladík - Svatá Anna u Pohledu,1987