HISTORIE KLÁŠTERA (1265-1782)

Poprvé je obec Pohled zmiňována na listině kouřimského arcijáhna z roku 1265, ve které se hovoří o pokládání základního kamene nejspíše farního kostela[1]. Obec jako taková však již existovala před tímto datem, starší informace o obci však chybí. O založení pohledského kláštera se významnou měrou zasadil tehdejší významný šlechtic Smil z Lichtenburka (z Lichnice, 1220-1269), který zbohatl a získal vliv díky dolování stříbrných rud v okolí Jihlavy a Brodu. Smil finančně podporoval i další cisterciácké kláštery ve Žďáře nad Sázavou, Sedlci a Hradišti nad Jizerou[2]. Zakladatelkami se pak staly sestry Kateřina, Uta, Ludmila a Gertruda z rodu Vítkovců, z nichž Kateřina byla abatyší tišnovského ženského kláštera a patrně i iniciátorkou celého počinu. Nový klášter byl jako všechna cisterciácká opatství zasvěcen Panně Marii, byl nazván Vallis beatae Virginis (Údolí blahoslavené Panny Marie) a také konventní kostel nesl toto jméno (dnes sv. Ondřeje).

V roce 1267 Smil z Lichtenburka potvrzuje, že Uta (uváděná jako z Chovan) získává od bratrů Bodizlava a Bartoloměje a jejich švagrové Osanny ves Pohled, v roce 1269 potvrzuje založení kláštera samotný Přemysl II. Otakar (cca 1233-1278) se svou manželkou Kunhutou, která ho bere pod svou ochranu, v roce 1271 totéž učinil přažský biskup Jan III. z Dražic a v roce 1972 i papež Řehoř X[3].

Po smrti krále Přemysla II. Otakara byl podle záznamů Stohandlovy kroniky[4] klášter vypálen a obnoven až po 22 letech, zajisté zejména díky péči otcovského kláštera v Sedlci. Jmění kláštera postupně narůstalo především díky „věnům“ a darům lén, které dávali pohledským cisterciačkám zámožnější šlechtici a zemané za umístění svých dcer do kláštera. Podle urbáře nejspíše z roku 1328[5] patřily do majetku kláštera Údolí Panny Marie obce Samotín, Šicendorf, Ždírec, Jilemník, Simtany, Bartoušov, Pohled, Haderburk, Rouštany, Dorfleins[6], Krátká Ves a Cibotín. Do roku 1366 klášter získal ještě obce Macourov a Pravnov[7].

Po obnově však klášter zasáhla další pohroma. Historické prameny totiž uvádějí půjčku 20 kop grošů od vyšehradského kustoda Meinharta jako pomoc při obnově kláštera zničeného požárem roku 1329[8]. V první polovině 14. století se majetkové poměry pohledských cisterciaček velmi zlepšily, především díky výpomoci sedleckého kláštera a dále díky tzv. platům, finanční pomoci měšťanů a šlechticů, kterou buď klášteru odkázali v závětích, nebo ji pravidelně zasílali svým dcerám žijícím v konventu. V polovině 14. století, kdy sedlecký klášter ekonomicky upadá, se tato tendence přenesla i na klášter pohledský.

Stohandl pak uvádí další útrapy klášternic spojené s husitskými válkami a vpádem vojsk do českomoravského pohraničí. Roku 1422 byly při obléhání Německého Brodu z kláštera pouze vyhnány, roku 1424 pak bylo sídlo cisterciaček vypleněno do základů. Následky pro klášter to byly nebývalé. Na více než 50 let nejsou o činnosti cisterciaček v Pohledu žádné zprávy, víme jen, že bývalé statky patřící klášteru připadly novým vlastníkům (např. Dlouhá Ves, Jilemník, Macourov, Cibotín a Osralov[9]). Nové zápisy o pohledském klášteru pokračují až rokem 1471, k znovuobnovení privilegií kláštera dochází až v říjnu 1486 králem Vladislavem Jagellonským,  v roce 1522 královnou Marií a r. 1528 králem Ferdinandem I. V této době, kdy mělo silný vliv reformační hnutí, jež se snažilo o nápravu zhýralé a všemocné církve,  jejíž autorita tak značně utrpěla, a o návrat k původním kořenům, byly evidovány poklesky i v cisterciáckém konventu. Jihlavská kronika zaznamenala sňatek duchovního Hannße a jeptišky pohledského kláštera[10], na konci 16. stol se pak hovoří o románku abatyše Markéty Žďárské a klášterního sloužícího Jiříka Jirky řeč. Petenlaytnera. Milenec skončil na šibenici a Markéta byla sesazena[11].

Třicetiletá válka započatá pražskou defenestrací r. 1619 neutěšené poměry ještě prohloubila. V roce 1623 měl být klášter téměř prázdný a bez abatyše[12], k tomu byl v 30. letech zadlužený a na konci války tudy dvakrát prošli Švédové, v roce 1639 a 1645. Při druhém nájezdu 7. března 1645 se dle Stohandlových zápisků jeptišky rozutekly do okolních lesů a klášter dále fungoval ve složení 6 jeptišek s proboštem.

Po tomto zplundrování však následuje éra obrození. Po splacení dluhu klášter začíná obnovovat i stavět nové rybníky, k pohledskému majetku byla začleněna ves Termesivy a dvory v Rouštanech a na Rýdlově. Kolem roku 1670 je dle Stohandlových zápisků opravován kostel, je vystavěna krypta, probíhají opravy oltářů.

Činorodou pohledskou abatyší byla Konstancie Marie Marquartová, vykonávající svou funkci v letech 1690-1716. Za jejího působení byly roku 1694 pořízeny nové kostelní hodiny, roku 1698 přistavěna ke konventnímu kostelu kaple Všech svatých, roku 1700 byl položen základní kámen barokní sýpky (u které je uváděn následný požár v roce 1702), v roce 1710 bylo započato s výstavbou nového proboštství podle návrhu G. Santiniho (dokončeného 1714), pohledskému klášteru byl poskytnut z plasského kláštera obraz Nanebevzetí Panny Marie Petra Brandla[13] a v roce 1711 byla na obecní náves umístěna socha sv. Jana Nepomuckého. Bezpochyby z Konstanciina přičinění byly také věže konventního kostela osazeny dvěma zvony vyrobenými v letech 1698 a 1700.

Další energickou abatyší byla Kandida Marešová (1751-1766), jejíž jméno a jméno tehdejšího probošta Gottharda (Bohuslava) Turečka (1747-1761) je spojeno s výstavbou poutního areálu u Svaté Anny v roce 1760. Toto poutní místo se váže k příběhu zázračného zachránění písaře Jakuba Čermáka před utonutí v bahnech v místě dnešního poutního místa. Tato událost se odehrála v roce 1730 a v témže roce zde byla vystavěna kaple, u které byl objeven léčivý pramen přitahující poutníky a nemocné ze širokého okolí. Zmiňovaná abatyše nechala u kaple s léčivým pramenem vystavět roku 1752 poustevnu a povolaný mnich František Augustin Hertwig měl za úkol sepisovat zázraky, které se u studánky udály. Počet sahal k třem desítkám.

Pouhých 9 let před zrušením kláštera byla za poslední pohledské abatyše Kandidy Adlerové  (1766-1782, †1796) v roce 1773 postavena prelatura přiléhající ke klášternímu konventu a byly sem také dovezeny ostatky sv. Faustina a sv. Kandida, které jsou dosud uchovány v bočních oltářích kostela sv. Ondřeje.

Jak uvádí M. M. Feyfar, ke zrušení kláštera došlo fyzicky 20. března roku 1782 v 11 hodin dopoledne, kdy byl v tehdejší konventní jídelně vyhlášen dekret o zrušení[14]. Pohledský klášter neuchránila před zrušením ani dívčí škola provozovaná sestrami cca od roku 1750. Z cisterciáckých klášterů v Čechách přežily rušení pouze dva, Osek a Vyšší Brod, i když i tam byl počet mnichů snížen na méně než polovinu. V době zrušení v pohledském klášteře pobývalo 35 jeptišek, probošt a 3 kaplani. Dle výnosu měly novicky bez možnosti složení slavných slibů odejít do 4 týdnů, ostatní měli na odchod vyměřeno 5 měsíců. Výnosy pohledských cisterciaček byly odhadnuty na 125 949 zlatých a 20 krejcarů.

Již v září 1782 přišly do pohledského kláštera karmelitky od sv. Josefa (19 jeptišek) a dominikánky od sv. Anny (6 jeptišek). Vesměs šlo o starší nebo nemocné sestry, po desetiletém pobytu v bývalém cisterciáckém konventu se jich v roce 1792 vrátilo do Prahy všehovšudy šestnáct. 10. května 1793 je bývalý konvent nabídnut do dražby za odhadní cenu 14 000 zlatých a historie ženského cisterciáckého kláštera se tak definitivně uzavírá.



[1] Hloušková, Helena. Z historie kláštera v Pohledu. Havlíčkobrodsko. Vlastivědný sborník. svazek č. 15, Havlíčkův Brod: Okresní vlastivědné muzeum a Státní okresní archiv Havlíčkův Brod. 1999, s. 9. (dále jen HH)

[2]. HH, s. 7.

[3] HH, s. 10.

[4] Kronika pohledského kláštera, kterou začal psát tehdejší probošt Pavel Augustin Stohandl (†1681), působící v pohledském klášteře pouze mezi lety 1672 a 1673, je psána latinsky, další písmáci pokračovali v zápisech až do roku 1746. Tento rukopis, který je nejstarším uceleným zápisem pohledské a klášterní historie, je uložen v Národní knihovně v Praze a stal se informačním zdrojem pro farní kroniku a další díla a články uceleně pojednávající o klášteru i obci Pohled.

[5] Nový, Rostislav: Studie o předhusitských urbářích I. Sborník historický 13/1965, s. 49-55.

[6] Šicendorf – dnešní součást Stříbrných Hor, Haderburk – známý jako zřícenina nedaleko Pohledu směrem na Termesivy, Dorfleins – nebyla lokalizována.

[7] HH, s. 12,13.

[8] Shubert, Anton. Urkunden-Regesten aus den ehemaligen Archiven der von Kaiser Joseph II. aufgehobenen Kloster Bohmens. Innsbruck 1901, s. 145. In: HH, s. 13.

[9] HH, s. 16.

[10] d Elvert, Christian: Chronik der königlichen Stadt Iglau (1402-1607) von iglauer Stadtschreiber Martina Lupold von Löwenthal. Brno 1861, s. 72. In: HH, s. 18.

[11] Sochr, Jiří. Havlíčkův Brod a staletí. Havlíčkův Brod, 1971, s 68. In: HH, s. 18.

[12] Tadra, Ferdinand. Listy kláštera Zbraslavského. Historický archív č 23. Praha, 1904, s. 345. HH, s. 18.

[13] Stohandl, s. 41-75. In: H.H., s. 21.

[14] Feyfar, Mathias Maria: Das ehemalige Cistercienserinen – Stift Frauenthal (bei Deutschbrod in Böhmen) nunmehr Domäne IHR. Exc. der Grafin Clam-Gallas. Mikulov, 1974, s. 7. In: H.H., s. 23.

HISTORIE KLÁŠTERA PO JEHO ZRUŠENÍ

Prázdný klášter byl dán do prodeje, ale nenašel se žádný kupec. Byl proto pronajat jistému Joštovi z Jihlavy, který z něj zřídil továrnu na sukna. Roku 1807 koupil celé panství Pohled, Termesify a Rouštány za 230 050 zlatých Josef, hrabě Unwerthu, který klášter proměnil na zámek. Protože byl bezdětný, daroval celý statek a zámek roku 1822 svému synovci Eugenu Sylva Tarouccovi. Ten byl ze soukromých příčin nucen panství prodat.

Ještě jednou se myslelo, že bude klášter vrácen svému účelu, protože abatyše kláštera cisterciátek v Marienthálu v Saské Lužici jej chtěla koupit a zřídit zde opět klášter. Přišla však pozdě, neboť v roce 1864 koupila celé panství Klotilda, hraběnka Clam-Gallasová, rozená Dittrichsteinová za 390,000 zlatých a 500 dukátů ve zlatě. Po ní dědily zámek její dvě dcery kněžna Khevenhüllerová-Metsch a hraběnka Festeticsová, z nichž druhá obývala zámek až do počátku druhé světové války.

V roce 1945 přešel zámek pod Národní pozemkový fond v Praze. O získání velkostatku se v tomto roce ještě pokusil Zdeněk Rastislav Kinský, jehož manželka, rozená Clam-Gallasová, měla pohledský zámek i s velkostatkem zdědit. Dne 21. 9. 1949 podle rozhodnutí ministerstva zemědělství přešly do vlastnictví obce Pohled zámecké budovy a příslušné nemovitosti za odhadní cenu 537,000 Kčs. Historicky cenné předměty, obrazy, gobelíny, nábytek, ... byly po sepsání odvezeny a přiděleny na jiné zámky pro muzejní účely. Celkem to bylo přes 17 velkých stěhovacích aut. Do dnešního dne je tak pohledský zámek majetkem obce a slouží jako základní škola.

Vyhledat v textu

5. 12. Jitka

Zítra: Mikuláš

Telefon: 569 432 821
Fax: 569 439 218
obec.pohled@iol.cz

Datová schránka: emgavya

 

 

Diskusní fórum

příspěvků: 3

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
28 29 30 1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 31 1

Návštěvnost stránek

185229